2016/09/14

středa, září 14, 2016 | 4komentářů
štítky

Vélin Al Sorna je unavený z války. Ve službách Sjednoceného království a Víry prošel bezpočtem bitev. Jedinou odměnou mu však byla ztráta lásky, smrt přátel a zrada krále. Po pěti letech v alpírském žaláři touží po návratu domů a klidném životě bez válek a vražd. Revinou jedinou touhou je však vrazit Vélinovi na uvítanou v rodné zemi nůž do srdce. Zničil její rodinu i její život. Nic ji neodradí od krvavé pomsty - dokonce ani hrozba vpádu nejmocnějšího nepřítele, jakému kdy království čelilo. Jakmile však vzplanou válečné ohně, z protivníků se stávají spojenci, a co bylo dříve pravdou, mění se v lež. Pokud má být království zachráněno, musí Reva přijmout budoucnost, jakou si nepředstavovala, a Vélin se musí znovu ponořit do minulosti, kterou by nejraději pohřbil. 

 

Série: Stín krkavce - druhý díl
Originální název: Tower Lord
Žánr: Historické epické fantasy
Rok vydání: 2015, org. 2014
Počet stran: 672
Nakladatelství: Host
Překlad: Jakub Kalina


,,Tváří v tvář hrozbě musí i ta nejváhavější ruka nakonec pozvednout meč."

V prvním díle prožíváme strasti, utrpení i radosti s hlavním hrdinou Vélinem od jeho deseti let od příchodu do Šestého řádu až do zhruba třiceti, kdy je uvržen do vězení v Alpírském císařství. 
Druhý díl je zaměřen na pohledy a názory různých postav - konkrétně tedy princezny Lyrny, řádového bratra a Vélinova přítele Frentise, již zmíněné dívky Revy a samozřejmě samotného Vélina. Poslednímu jmenovanému se tu však nedostává tolik prostoru jako v předchozím díle. 
Objevuje se tu více starodávné magie a je nám tu vysvětleno spoustu skrytého. Ne však všechno, to si autor nechává až na závěrečný díl, který v češtině vyjde na podzim
Obrovské množství mapek skvěle doplňuje příběh a umožňuje lepší orientaci v prostředí. 
Kniha je rozdělena do pěti částí, stejně jako v prvním díle každé z nich předchází Vernierovy zápisky, jejichž autor se stal otrokem Volarského impéria. 
Na posledních stranách knihy se všechny zmíněné postavy setkají - až na jednu


,,Co je to smrt? Smrt je bránou za hranice světa, je to cesta ke spojení se Zemřelými. Je to konec i začátek. Strachuj se jí a vítej ji."

Mám ráda střídání pohledů postav. V žádné knížce mi to nevadilo a vždy jsem to uvítala. Až na tuhle. Stejně jako v prvním díle jsem se ztrácela v postavách. Některá jména jsou si dost podobná. U jedničky jsem si myslela, že to má za následek čtení ve škole a ne příliš velké soustředění na text. Z tohoto důvodu jsem si na tuto knihu vynahradila čas ještě o prázdninách. Zjistila jsem však, že to nemá na to vůbec žádný vliv. Jednoduše je charakterů opravdu moc. Navíc se výše jmenované postavy nachází každá na jiném kontinentě, v jiném prostředí a s jinými lidmi, kteří jména také logicky vlastní. Často jsem se tedy musela vracet o pár stránek zpět, abych si přečetla poslední věty dané postavy a připomněla si, kde se vlastně nachází a kam míří, jelikož docházelo k častým přesunům po celém království, císařství i impériu. Tady mi alespoň trochu vypomohly mapy.
K pořádné akci a intrikám dochází až v druhé polovině knihy. Uvítala jsem ale, že se nijak výrazně nevracíme k postavám z prvního dílu. K událostem z Vélinova dětství ano, ale k jednotlivým charakterům nikoliv - stejně jsou skoro všichni mrtví. Což jsem ráda, protože já patřím k těm lidem, kteří si pamatují příběh do detailu, ale postavy a jména ne.
Chtěla bych také upozornit na větší množství překlepů u přímé řeči a dialogů.
Jakmile ale tedy došlo k napětí a válce, nemohla jsem se od děje odtrhnout. Nedočkavě vyčkávám poslední díl této úžasné trilogie a další autorova díla.




Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This

4 komentáře:

  1. Já jsem asi tak nějak v půlce a můžu říct, že střídání postav mi prostě nevyhovuje. To kouzlo bylo ve Vélinovi, kterým byl naprostým tahounem prvního dílu. Kniha pro mě ztratila i na čtivosti, protože ne všechny příběhy všech postav mě bavily a Vélin tu prostě hraje druhé housle ... Ach jo, snad bude trojka lepší :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto souhlasím.. a doufám v lepší zítřky (tzn. trojku). :)

      Vymazat
  2. tak takovýhle děje miluju!! :D
    jenom mě střídání pohledu sem tam zmate, jsem třeba zvyklá, že už jenom ty konce, kde hlavní postava většinou umře, jsou pak psaný z jinýho pohledu :D

    OdpovědětVymazat

Užívejte dne. Mám vás ráda! ❤