2016/03/12

sobota, března 12, 2016 | 4komentářů
štítky
Violet Markeyová si už od dětství plánuje budoucnost, těší se až odmaturuje a nastoupí na vysněnou vysokou školu.
Theodora Finche fascinuje smrt. Chce se zabít, ale pokaždé ho něco zastaví.
Tím něčím se jednou stala právě Violet - to bylo, když se potkali na školní zvonici.
Violet při tragické nehodě zemřela sestra, Finche a jeho rodinu opustil otec. Oba si něčím prošli, ale každý se s tím vyrovnává jinak.
Jak už to tak bývá, dva protiklady se potkaly a daly dohromady i přes zákaz rodičů. Violet časem zjišťuje, že Finch přece jenom není takový blázen, za jakého ho ostatní mají..
Kniha mě chytla a už nepustila. Ani jsem nevnímala otáčení stránek a délku textu, prostě jsem jen četla a mrzelo mě, že tak skvělý příběh najednou končí.
Najednou si uvědomíte, že sebevrazi kolem vás jsou a vždy budou. Jak se na konci zmiňuje autorka, každých čtyřicet vteřin se na světě někdo dobrovolně připraví o život a každých čtyřicet vteřin po tomto člověku zůstane nešťastná rodina a přátelé.
Příběh se odehrává střídavě z pohledu Finche a z pohledu Violet, díky tomu vidíme jejich odlišné pohledy na svět. Skvělý nápad, který jsem opravdu ocenila.
Myslím, že na tuto knížku budu ještě dlouho vzpomínat..





Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This

4 komentáře:

  1. Mě se to líbilo, protože to bylo docela i na zamyšlení... :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Mě se tato kniha líbila a také jsem ocenila vyprávění z obou pohledů. :)

    OdpovědětVymazat

Užívejte dne. Mám vás ráda! ❤