2016/10/24

pondělí, října 24, 2016 | 2komentářů
štítky

Když devatenáctiletá lovkyně Feyre zabije v lese vlka, odvleče ji podivný tvor do svého doupěte, které se ukáže být jiným světem. Tam zjišťuje, že únosce není zvíře, ale jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly světu. Nenávist se postupně mění v lásku a Feyre musí přijít na způsob, jak zachránit tajuplný svět i svého únosce.. 


Série: Dvůr trnů a růží
Originální název: Court of Thorns and Roses
Žánr: fantasy, retelling
Rok vydání: 2016, originál 2015
Počet stran: 440
Nakladatelství: CooBoo
Překlad: Ivana Svobodová


,,Kotlík nechť tě spasí."

Zlatovlasá Feyre Archeron je lovkyně. Jejím domovem je maličká chaloupka, ale také hustý les, který se rozprostírá za ní. Zabíjí zvířata proto, aby přežila. Ona, její otec a dvě starší sestry - Nesta a Elain
Jednoho dne však v lese narazí na vlka. Obrovského vlka, který není z lidského světa. Feyre se pro možný zisk kožešiny a obživy rozhodne zariskovat a tuto šelmu skolí. Ukáže se to však její osudovou chybou.. 
Později si pro ni totiž přijde nestvůra, která učiní nabídku - aby Feyre odčinila vraždu vlka, musí s ním odejít za zeď - do vílí říše, do Prythianu, nebo na místě zemřít. Dívka zvolí první možnost. 
Netvor ji odvede do svého panství - do Jarního dvora, který je jedním z osmi krajů Prythianu. Dvory odpovídají jednotlivým ročním obdobím či časovým úsekům - zmíním tedy mimo jiné Letní, Podzimní, Zimní, Jitřní, Denní a největší Noční dvůr. Ve středu vílí země leží kraj pod Horou, který je děsivější než se na první pohled může zdát. 
Aby toho nebylo málo, příšera se ukáže býti překrásným nesmrtelným mladíkem, který je navíc vladařem samotného Jarního dvora. Svoji tvář však skrývá za maskou - ostatně jako všichni obyvatelé tohoto kraje, včetně rudovlasého Luciena - jeho nejbližšího přítele, který ani po ztrátě jednoho oka nepřichází o své uštěpačné poznámky, díky kterým ho naprosto zbožňuji. 
Nenávist vůči vladaři Tamlinovi se však mění v lásku a Feyre je brzy zapletena do intrik a svárů tohoto světa..


,,Někdo mě celý život hledá, však nikdy nepozná můj žár..

Jak už je vám jistě jasné, jedná se o převyprávění klasické pohádky Kráska a zvíře. Osobně bych se ale raději přikláněla ke skotské legendě o Tam Linovi, jehož chce získat zlá královna víl a jehož zachraňuje jistá dívka.
Kniha má pomalý rozjezd - a to opravdu extrémně pomalý. Nechci tvrdit, že by byl začátek příběhu nudný, ale děj se začne rozjíždět a akce přibývat až po straně dvě stě. Pak se vám ale dostane perfektnímu fantasy s do detailu propracovaným světem a postavami.
Oproti Skleněnému trůnu, kdy na vás ta opravdová porce magie dýchne až ve druhém díle, to zde kouzly jen přetéká. Samotný příběh se mi však zdá roztomilejší a krapet zamilovanější než Trůn, což neshledávám mínusem. Bavilo mne sledovat vývoj vztahu Tamlina a Feyre, který je však trochu průhledný. Bohužel jsem však při čtení této knihy nepociťovala chlad na zátylku a sžíravý strach jako u již zmíněného autorčina díla, díky kterému si mě Sarah získala. Celkově jsou tu příšery méně děsivé a krvelačné. Třeba takoví nágové jsou oproti kožonošům či ridderakovi beránci.
Dovolím si další srovnání se Skleněným trůnem - Dvůr je psaný v ich formě z pohledu hlavní hrdinky, kdežto v Trůnu se pohledy postav střídají. Ze začátku mi to vadilo, ale jak příběh plynul, zvykla jsem si. Ale možnost pohledu Tamlina či Luciena bych ocenila.
Mám-li se vyjádřit k postavám, mé hodnocení bude stejně jako u všech knih této autorky kladné.
Feyre mi ze začátku připomínala Katniss Everdeen z Hunger Games, snad díky lovu a šípům. Pokud mám být upřímná, Feyre nesahá Celaeně ze Skleněného trůnu ani po kolena. Celaena je drzá a nebojí se přímého boje. Je však pravda, že je vycvičeným nájemným vrahem. Oproti tomu Feyre je jen dívkou, která se snaží zachránit rodinu před hladem. Rozhodně však nepatří k ubrečeným young adult hrdinkám, kterých je všude plno.
Tamlinovo chování jsem moc nechápala - proč se snaží být milý a laskavý k dívce, která zabila jeho přítele-vlka? Postupně se však vše vysvětlilo a já myslím, že Tamlin přinese Jarnímu dvoru světlou budoucnost.
Luciena s kovovým okem jsem si zamilovala ihned. Vlastně ani nevím proč tomu tak je.. možná kvůli tomu, že mi tak moc připomíná Aleca Lightwooda z Nástrojů smrti. Odtažitý a chladný - seznamte se, Lucien.
Vladař Nočního dvora Rhysand je naopak velmi podobný Morfeovi z Šepotání. Jak vzhledově, tak i povahově - protivný, sarkastický, tajnůstkář a také neskutečně přítulný. Jsem na něj opravdu zvědavá v dalším díle - Dvoru mlhy a hněvu, který doufám vyjde v češtině začátkem příštího roku.
Abych nezapomněla - začátky kapitol jsou ozdobené trny, což nám Trůn poskytnout nemůže.
Na závěr bych chtěla říct jen to, že od této autorky bych četla i fanfikci nebo historický román - zkrátka cokoli. Zbožňuji její styl psaní, její vyjadřování, její postavy a hlavně její dokonale vymyšlený svět, do kterého se moc ráda vracím..




Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This

2 komentáře:

  1. Tak tys byla taky nadšená? Vážně, co je se mnou špatně, že mě ta kniha tolik zklamala? :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je holt osud. :D Jinak si to vysvětlit neumím. :D

      Vymazat

Užívejte dne. Mám vás ráda! ❤