Slovinsko 25.7.-1.8.2016

Někde v Rakousku..

Po dlouhém rozhodování jsem s rodiči a bratrem vyrazila na týdenní dovolenou do Slovinska. Ano, sice mám ze zeměpisu za jedna, ale tento stát byl pro mě neznámý. O to víc jsem se tam těšila. Nafotila jsem spoustu fotek, tak se pojďme podívat na pár z nich.. [foceno mobilem značky Lenovo, modelem Vibe p1m white] [můj instagram]

My jsme si zvolili cestování autem. Cesta trvala zhruba sedm hodin včetně přestávek. Jeli jsme přes Vídeň - na mapě je to trasa zvýrazněná modře.

Dlouhou cestu jsem věnovala čtení Půlnoční koruny od Sarah J. Maas. Četla jsem ji už podruhé a jsem z ní znovu nadšená. 

Byli jsme ubytovaní v penzionu jehož jméno si bohužel nepamatuji, ale máte ho na fotce. :D↑ Penzion je umístěný v horní části města Piran, z terasy byl proto nádherný výhled na moře. Musím podotknout, že Slovinsko je i v létě plné zeleně a květin, což je oproti Krétě či Chorvatsku velký rozdíl. Lidé jsou tu navíc moc milí a usměvaví. Rádi vám pomohou, jsou pracovití a navíc jsou si čeština se slovinštinou hodně podobné, tudíž se tam v pohodě domluvíte i česky. Já jsem se tedy domlouvala převážně anglicky. No fajn, pořád dokola jsem používala jen fráze typu "hello, thank you a I want this..". Detail. 

Racek

Po ubytování jsme šli prozkoumat okolí. K moři to bylo z kopce, nahoru bohužel a logicky do kopce. Moře je tu čisté, pokud nepočítáme řasy a podobnou travičku. Za celý týden jsem však nenarazila ani na jednu rybu. Asi se mě bojí nebo nevím. Pláže jsou tu především kamenité, betonové a nebo vypadají jako menší lesík. Na ty jsme nejčastěji chodili my. Míst, kde se můžete schovat před sluncem, je tu tedy dostatek. Už jsem přišla na to, proč jsem se vůbec neopálila! 

Fotka nohou je podmínkou :D

Mrtví živočichové na kameni

Druhá kniha na mém seznamu přečtených knih

Město Piran je opravdu nádherné. Je složeno z domů podobných tomuto↑, schodků a úzkých uliček. Upřímně, některé uličky lehce zapáchají. Díky vlhku z domů odpadává omítka. I tak má toto městečko své kouzlo. 

Náměstí

Přístav

Pláž

Aneb proč nevypadat jako trpaslík :D

Celé dny jsme se prakticky jen cachtali v moři. Ve středu jsme se však rozhodli, že navštívíme krasovou jeskyni Postojná a poté Predjamský hrad, který je umístěn ve skále.

Jeskyně je opravdu obrovská. Vjíždí se do ní tímto malým vláčkem. Průvodce hovořil v angličtině, ale co jsem tak pochopila, tato jeskyně byla otevřena jako první na celém světě pro veřejnost. Návštěva se mi moc líbila. Jen bych chtěla upozornit na drahé vstupné. 

Hrad je umístěn ve skále a navíc na kopci, tudíž bylo těžké ho dobýt. Pochází z dvanáctého století, poté byl rekonstruován. Při vstupu jsme obdrželi audio průvodce v češtině. Tyto věcičky mám fakt ráda, protože můžete po hradu chodit jak chcete a navíc si k tomu pouštět do sluchátek výklad. Tohle by měli zavést i na českých hradech. Pevnost je vestavěná přímo do skály, což tvoří skvělý kontrast přírody a hradu vytvořeného člověkem. 

Jeden den jsme vyrazili i do Itálie do města Triest. Musím říct, že po těch pár hodinách ve vedlejším státě mi byli Italové značně nepříjemní. Jak už svým chováním, tak i vystupováním na veřejnosti. Město je to ale nádherné. Trochu mi připomínalo mému bydlišti blízké Brno, takže jsem se tam cítila prakticky jako doma. Podobný pocit jsem měla i v hlavním městě Ljubljani. 

Následující dny jsme se už jen koupali v moři. Večer před odjezdem jsme navštívili hradby právě v Piranu. Byl z nich opravdu nádherný výhled. 

Po cestě domů jsme se zastavili v již zmíněné Ljubljani.